Věra Fojtová
Román Zemřeš-li dřív než já, jehož vydání jsem avizovala na rok 2008, konečně vyšel, s téměř dvouletým zpožděním. Člověk spisovatel míní, nakladatel mění. Ale také se říká, že všechno má svůj čas.
A vzhledem k tomu, že jsem čas měla, mohla jsem na rukopisu ještě pracovat, což mu nepochybně (tedy aspoň doufám) prospělo.
Autor svoje dílo většinou nehodnotí. Nemá ten správný odstup (a také z vrozené skromnosti), jeho pocity bývají spíše smíšené a tak jenom čeká, jak zhodnotí jeho práci čtenáři a kritikové.
Od čtenářů mám ohlasy zatím velmi dobré, recenzi předkládám.
Jinak by si měl každý udělat úsudek sám tím, že si knihu jednoduše přečte.
Polož svůj stín na římsu mého okna
v té noci úzkostného ticha,
ukaž mi cestu a naznač směr,
zemřeš-li dřív než já...
Věra Fojtová: Zemřeš-li dřív než já
Nakladatelství Ilsa 2010
Román Zemřeš-li dřív než já Věry Fojtové sice nenavazuje na předchozí dílo Odpusť nám jejich viny, nicméně mezi nimi existuje vazba, již pozorný čtenář zcela jistě zaznamená. Oba romány spojuje básnický jazyk, vnitřní poezie, která ale nezjemňuje drsnost lidského údělu, nýbrž naopak ji podtrhuje.
Knihu tvoří dvě části. V první z nich sledujeme osud hlavního hrdiny Jana Siky, tak, jak se mu promítá v předsmrtném – bilancování? Spíš hledání a tázání se, ač to na sklonku života zní poněkud paradoxně. Kde chyboval? Kde hřešil u vědomí, že činí dobře a napravuje cizí staré viny? Kde křivdil, v zájmu své představy pravdy a spravedlnosti?
Druhá část je věnována manželce a dětem a jejich pohledu na otcův život a jeho smysl, ale především tomu, jak on poznamenal jejich životy. Na jednom z nich se podepsal zvlášť krutě. Na milovaném a hýčkaném synovi, jemuž umetal životní cestičku tak důkladně, že po ní nedokázal jít. Jemuž dával přednost před dcerami, cennými bytostmi, strádajícími až okázalým nezájmem o jejich životní cesty, potřeby a touhy, byť i po jednom pohlazení, povzbuzení, zájmu. Po otázce – a co ty?
Obě části se autorce podařilo organicky skloubit, takže dílo tvoří jediný kompaktní celek.V první části předkládá motivy jednání, v druhé části důsledky, řečeno zjednodušeně.
Kniha Zemřeš-li dřív než já je znepokojující. Otvírá otázky, týkající se ne pouze jednajících postav, ale nás samých. Pochybuji, že by se našel čtenář, který by si po jejím přečtení nepoložil otázku – a co já?
Domnívám se, že právě takových knih je nám zapotřebí. Chtělo by se říci – v současné době, ale bylo by to laciné. Ve všech dobách, kdykoli! Protože se týká toho nejpodstatnějšího: smyslu lidského žití.
Jindřiška Ptáčková,
spisovatelka